10 fyzicky nejobtížnějších sportů na světě

Jaký je nejtěžší sport na světě?

Každý sport je fyzicky náročný. Když se ale ptáme, který je nejnáročnější, tak musíme brát v potaz různé stránky fyzického výkonu. Některé sporty kladou větší nároky na vytrvalost, jiné na výbušnost a jiné zase na sílu svalů. Najdou se ale sporty, které jsou komplexní. Takové, při kterých musí sportovci spoléhat jak na svou fyzičku, sílu svalů a jejich koordinaci. V neposlední řadě se ptáme, jaké svalové skupiny při výkonu atlet zapojuje, jestli pouze jednu (jako u cyklistiky) nebo celé tělo.

Vybrali jsme pro vás seznam 10 nejnáročnějších sportů na světě. Ve všech případech musí sportovec zapojovat celé tělo, udržovat výkon na maximum, a to po dlouhou dobu.

1. Ironman Triatlon

Ironman triatlon je extrémní verze klasického triatlonu. Triatlonisté musí zvládnout tři náročné disciplíny a závody trvají až 17 hodin. Za nejnáročnější sport jsme ironman triatlon zvolili pro extrémní požadavky na vytrvalost. Jeden závod zahrnuje 3,8 km plavání, 180 km cyklistiky a 42,2 km běhu, to všechno v jeden den v tomto pořadí. Takový závod představuje extrémní zátěž pro tělo a na jeden závod sportovci trénují několik měsíců. Musí být extrémně vytrvalí. Lidské tělo není stavěno na tak dlouhotrvající fyzickou zátěž, kalorické zásoby nemohou stačit, tělo sportovce tak musí být schopno pracovat dobře i v kalorickém deficitu.

Kromě toho všeho musí pěstovat velkou sílu různých svalových skupin, protože plavání, cyklistika a běh se každé soustředí na některou z nich, přičemž plavání a běh jsou velmi komplexní. Síla svalů a intenzivní trénink jsou pro tento sport důležité také proto, že jinak sportovec velmi zatěžuje klouby. Bohužel, ani ten nejlepší trénink nezamezí opotřebení kloubů u takto extrémních sportovců, kteří často s bolestmi kloubů bojují celý život po ukončení aktivní kariéry. To ale není otázka pouze tohoto extrémního triatlonu.

2. Ultramaraton

Podobně náročný je tzv. ultramaraton, tedy běh na delší vzdálenost, než je ta klasická maratonská. Ultramaratony se běhají na vzdálenost často přesahující 100 km. Badwater Ultramarathon se například běhá na vzdálenost 217 km, s převýšením 4000 m a v lokalitách, kde teplota přesahuje 41 stupňů. Tohoto extrémního závodu se zúčastnil například i český ultramaratonec Daniel Orálek. Právě extrémní podmínky, ve kterých se často takové závody konají, přidávají na celkové náročnosti tohoto sportu. Nejde ovšem jen o celkovou vytrvalost, která je ale u těchto závodů extrémní. Právě náročný terén přidává na nutnosti trénovat v různých podmínkách.

Běhá se v poušti, v kopcích, v kamenitém terénu. Takový běh je náročný na koordinaci a sílu svalů, které musí opět být schopné ochránit klouby. Ultramaratonci musí také zvládat velkou míru bolesti, aniž by se zastavili. Kromě svalové bolesti, vůči které musí být imunní, po doběhu často najdou bolestivé otlaky a puchýře na nohou nebo různá zranění šlach a kloubů. Zkrátka extrémním sportem ku zdraví.

3. Horská cyklistika

Zatímco výše zmíněný ultramaraton klade nároky téměř pouze na sportovce samého, u cyklistiky každého druhu vstupuje do hry vybavení. Nelze tedy rozhodně říct, že fyzicky nejlépe vybavený cyklista vítězí. Roli hraje také dokonalé technické zvládání kola v náročných horských terénech. Ale vítěz v závodě horské cyklistiky musí prokázat ohromnou vytrvalost, perfektní fyzickou kondici a sílu svalů.

Jako všechny cyklistické závody, ovšem i horská cyklistika klade nesrovnatelně vyšší nároky na spodní část těla a profesionální cyklisté potom mají problém s nerovnoměrně vyvinutým svalovým systémem. Horská cyklistika je ovšem o něco komplexnější než ta silniční. Dlouhé sjezdy také kladou vyšší nároky nejen na technické dovednosti, ale také na mentální odolnost cyklisty. Sjezdy jsou nebezpečné a bez nadsázky můžeme říct, že horští cyklisté často potlačují svůj zdravý pud sebezáchovy. Jinak by nemohly vyhrát.

4. Rugby

Ve světě oblíbené rugby má poměrně složitá pravidla, která tento fyzicky náročný sport regulují. Hlavní je ale fyzická vybavenost ragbistů. Kromě neustálých sprintů, které kladou nárok na sílu svalů a výbušnost, se hráči dostávají do soubojů. Nejnáročnější součástí ragbyové přípravy je právě schopnost okamžitě vyrazit a vyvinout sprinterskou rychlost, jakmile se hráč dostane k míči. A zabrzdit a vyřešit fyzický souboj, do kterého se hráč dostane.

Přetlačování se soupeřem ve skupinách, které dohromady váží desítky metráků také svaly zatíží. Navíc jeden zápas v rugby trvá 80 minut, takže klade nároky i na vytrvalost a dobrou schopnost rozložit si síly.

5. Plavání (sprint)

Nejnáročnější je plavání na krátké vzdálenosti ve velké rychlosti. Jistě víte, že když plavete, bolí vás celé tělo. Plavání je velmi komplexní sport, ale sprintové plavání klade obrovské nároky na výbušnost a sílu svalů. Svaly při plavání natolik bolí, že sportovci musí být také velmi odolní vůči bolesti, nesmí ji prostě vnímat. Pro dosažení vysoké rychlosti je zapotřebí obrovská síla svalů a pro její udržení ve vodě extrémní vytrvalost i na krátké vzdálenosti. Výhodou plavání je, že při něm zase tolik oproti suchozemským sportům netrpí klouby.

6. Kung-fu

Kung-fu představuje široké spektrum asijských bojových umění. Pomineme-li filozofický aspekt tohoto starobylého hobby, na vysoké úrovni jde o velmi komplexní sport. Jelikož v kung-fu se nejčastěji útočí vysokými kopy nohou, musí mít bojovníci nejen silné svaly a velký rozsah, ale také dokonalou koordinaci pohybů. Při souboji musí reagovat rychle a nemají čas si úder připravovat. Pokud by podcenili fyzickou přípravu a posilování, takový nepřipravený pohyb by mohl přinést svalové zranění.

Zápasy nebo choreografie v případě závodů jednotlivců trvají několik minut a po celou dobu musí být zápasník ve střehu a v napětí a v neustálém pohybu. Tento bojový sport je tedy velmi náročný také na vytrvalost a kardiovaskulární systém.

7. Řecko-římský zápas

Podobně náročný jako výše zmíněné kung-fu je řecko-římský zápas. Také zde musí zápasník bryskně reagovat na soupeřovy údery a mít silné svaly nejen, proto, aby soupeře skolil, ale také, aby dostatečně dlouho vydržel sevření, do kterého soupeře dostal. Zápasy jsou náročné s minimálními přestávkami na oddech, takže se zde kladou také vysoké nároky na vytrvalost a celkovou fyzičku.

Neopomeňme ani odolnost vůči bolesti, stejně jako schopnost rozpoznat, jakou bolest překousnout a kvůli jaké odstoupit ze zápasu. To je ale dovednost, kterou si osvojí časem všichni vrcholoví sportovci, protože vrcholový sport se dnes bez bolesti téměř neobejde.

8. Vodní polo

Vodní polo představuje obrovské vypětí. Hráči se musí udržet nad vodou nejen navzdory vodě samotné, ale také navzdory soupeřům, kteří je nezřídka pod vodu stahují. Neustále musí být v pohyb, vyvinout velkou rychlost a vyskočit vysoko nad hladinu. To všechno náhle a bez přípravy. K tomu si přidejte koordinaci pohybů a také fakt, že vodní pólo je tvrdý sport, při kterém se voda bazénu nezřídka zbarví do ruda.

9. Basketball

Z míčových sportů se k fyzicky nejnáročnějším řadí basketbal. Jistě, hokej i fotbal jsou také náročné. Ale fotbalista si při pohybu na trávníku nezřídka odpočine a hokejisté zase častěji střídají. Basketbalisté musí přeběhnout hřiště rychle, měnit směry, sprintovat a také vyskakovat do výšky, což klade velké nároky na svaly celého těla a také na klouby. Driblování a hra pod košem navíc vyžadují silnou i horní polovinu těla, basketbalistovi tak svalnaté nohy nestačí.

10. Gymnastika

Ženská gymnastika klade nezřídka větší nároky na flexibilitu, gymnastky jsou jako z gumy, závodí mladé, aby malou sílu svalů vyvážily nízkou hmotností. Na druhé straně muži gymnasté jsou muži ze železa. Gymnastika klade obrovské nároky na svaly a jejich vytrvalost, koordinaci pohybů a flexibilitu. Ačkoliv jednotlivé sestavy trvají pouze krátce ve srovnání s výše zmíněnými sporty, náročnost při takové soutěži je na vyšší úrovni včetně zátěže pro svaly, klouby a šlachy.

Závěrem

Jistě byste na seznam zařadili ještě další sporty. Každý takový výběr je velmi subjektivní. Všichni se shodneme na tom, že ultramaraton je náročnější než kuličky, ale fyzická vytrvalost nutná k sehrání basketbalového nebo hokejového zápasu může být stejná. Záleží na úrovni, přírodních podmínkách nebo přímo na jednom konkrétním zápasu. V úvahu je třeba brát fakt, že sportovci nežijí v izolaci.

Některé sporty se konají jednou až dvakrát do roka a sportovci se na ně celou sezonu připravují. Vrcholoví fotbalisté, basketbalisté nebo třeba lyžaři ale musí absolvovat několik událostí na nejvyšší úrovni týdně a k tomu trénovat. Jsou sporty, se kterými opotřebovaní atleti končí, sotva jim je 25 let, protože tělo už nemůže. A pak jsou sporty, které mohou i profesionálové ještě v důchodu hrát pro radost. Také to hraje roli.

Na jednom se ale určitě shodneme. Všichni sportovci, které sledujeme v televizi, fandíme jejich výkonům a sázíme na ně, jsou fakt borci. A dostat se na jejich úroveň, bez ohledu na zvolený sport, stálo hrozně moc dřiny.